Možná jste si všimli, že se před nějakou dobou změnila mapka na hlavní stránce. Už měsíc bydlím na okraji Vancouveru, další zastávka nadzemky je už v Burnaby. Ono to na mapě vypadá jako jedno město, ale ve skutečnosti je tu těch měst několik. Samotný Vancouver, Burnaby, Richmond, New Westminster, Surrey, Coquitlam, Port Moody, North Shore... Majitelka domu je v pohodě a jmenuje se Ganga (jo, jako ta řeka). Mám tu vlastní pokojík, bydlíme tu tři v takovém suterénním bytě.
Konečně mám trošku stabilnější práci, jezdím asi 25 minut do Surrey, kde staví dva věžáky s byty. Jen pro upřesnění, věžáky tady mají běžně přes 30 pater a přes 100 metrů. Ten "můj", na kterém dělám, má pater 36. Přesnou výšku nevím, ale přes 100 metrů to určitě bude. A teď k tomu, co přesně dělám. Trochu náhodou se nám tu podařilo zkontaktovat Slováky, co mají firmu na výškové práce. Takže teď dělám ve výškách. Docela příhodné, ne? :-) Na věžáku je nainstalována závěsná plošina (viz obrázek vpravo), na které ve dvou jezdíme a pracujeme. Samotná práce je velmi jednoduchá, zaslepujeme škvíry mezi rámy oken a betonovou zdí plechovými profily a lepíme to silikonem. Je to pohoda, nemusíme nikam spěchat, hlavně nesmíme nic upustit. Takže bez jakékoliv zkušenosti jsem minulý pátek začal pracovat na plošině a včera, tj. po týdnu, jsem získal další zkušenost, pracoval jsem na plošině pro jednu osobu (viz obrázek vlevo). To už není taková legrace, protože ta plošina visí na jednom laně, takže má tendenci se točit. Člověku by se hodily tři ruce, dvě na odrážení od balkónů a betonových rantlů a jednu ruku na držení tlačítka pro cestu nahoru nebo dolů. Dole to ještě jde, stačí se odrazit, zhoupnout a mezitím stlačit tlačítko a jet, ale čím výš člověk je, tím méně se dá zhoupnout. Když jsem vystoupal do 34. patra, tak už to šlo hodně ztuha. Ale zase jsem měl krásný výhled. Za jasného dne jsou vidět hory na sever od Vancouveru a dá se dohlédnout i do USA, konkrétně je vidět pohoří Cascade Range s horou Mount Baker, aktivním stratovulkánem s vrcholem v nadmořské výšce 3.286 metrů (obrázek vpravo). Ale taky se mi stalo, že jsem ráno přišel do práce a neviděl jsem vršek věžáku, jaká byla mlha. Fajn ale je, že za deště se nedá pracovat, protože silikon na mokrém povrchu nelepí...

Také jsem se byl konečně po dlouhé době projít s foťákem, podívejte se do sekce Fotogalerie/Kanada, kde jsou odkazy. Mám tu nějaké resty, snad se mi je podaří brzo dohnat. Tak to by bylo pro dnešek vše. Užijte si Velikonoce.

Prší. Co jiného by člověk mohl čekat v tuhle roční dobu, že? Jeden dva dny bylo hezky, od té doby prší. Občas i hodně. Ale nedá se říct, že by tu bylo vyloženě ošklivo. Je jen trochu mokro. Když zmíníte počasí, místní vám řeknou, že je tu často slunečno. I několikrát denně. No řekněte, kde jinde se vám něco takového poštěstí? :-)
Bydlím kousek od centra, na kraji Chinatownu. Asiatů je tu všude hodně, jsou žlutí a maličcí. A někteří ani nemluví anglicky. :-) V centru města je docela dost žebráků, ti nejotrlejší sedí na dešti na zemi a škemrají o drobné. Asi mají úspěch, drobných mám plnou peněženku (no, řekněte, co mám dělat s jednocenty?). Až mě ty maličké téměř bezcenné plíšky začnou štvát, tak je taky asi začnu rozdávat. Vůbec vtipné je, že deseticent je menší než pěticent. To už je totální mišmaš. :-)
Jinak je to skoro Amerika, auta, domy, semafory, postranní uličky plné popelnic a elektrických rozvodů, pravoúhlá síť ulic... A výborná je nadzemka (v centru zajíždí pod zem, ale to je jenom kousek). Jezdí často, rychle a nemá řidiče. Ani jednoho. Prostě ty vláčky jezdí samy. Občas se stane, že nad křižovatkou železniční tratě a silnice vede čtyřproudá dálnice a nad tím vším frčí vláček bez řidiče. Paráda. :-)
Jenom pro představu, Vancouver samotný má asi 600 tisíc obyvatel, ale celá metropolitní oblast má kolem 2.5 milionu obyvatel. Z jednoho konce na druhý to trvá hromadnou dopravou dvě hodiny, dost možná i déle. Je to nekončící moře domečků, silnic, obchodů, kanceláří, dílen...