Prší. Co jiného by člověk mohl čekat v tuhle roční dobu, že? Jeden dva dny bylo hezky, od té doby prší. Občas i hodně. Ale nedá se říct, že by tu bylo vyloženě ošklivo. Je jen trochu mokro. Když zmíníte počasí, místní vám řeknou, že je tu často slunečno. I několikrát denně. No řekněte, kde jinde se vám něco takového poštěstí? :-)
Bydlím kousek od centra, na kraji Chinatownu. Asiatů je tu všude hodně, jsou žlutí a maličcí. A někteří ani nemluví anglicky. :-) V centru města je docela dost žebráků, ti nejotrlejší sedí na dešti na zemi a škemrají o drobné. Asi mají úspěch, drobných mám plnou peněženku (no, řekněte, co mám dělat s jednocenty?). Až mě ty maličké téměř bezcenné plíšky začnou štvát, tak je taky asi začnu rozdávat. Vůbec vtipné je, že deseticent je menší než pěticent. To už je totální mišmaš. :-)
Jinak je to skoro Amerika, auta, domy, semafory, postranní uličky plné popelnic a elektrických rozvodů, pravoúhlá síť ulic... A výborná je nadzemka (v centru zajíždí pod zem, ale to je jenom kousek). Jezdí často, rychle a nemá řidiče. Ani jednoho. Prostě ty vláčky jezdí samy. Občas se stane, že nad křižovatkou železniční tratě a silnice vede čtyřproudá dálnice a nad tím vším frčí vláček bez řidiče. Paráda. :-)
Jenom pro představu, Vancouver samotný má asi 600 tisíc obyvatel, ale celá metropolitní oblast má kolem 2.5 milionu obyvatel. Z jednoho konce na druhý to trvá hromadnou dopravou dvě hodiny, dost možná i déle. Je to nekončící moře domečků, silnic, obchodů, kanceláří, dílen...